Tak dnes mám přesně 15 měsíců. A třináctého ve třináct hodin to na mě vymysleli. Prý dnes budu pokřtěná. Ještě nevím, co to je.
No, uvidíme.
Ty si, táto, myslíš, že to bude legrace?
Už to začíná. Vy tomu rozumíte? Já ještě ne.
Mami? Co to ten pán v bílým povídá?
Mami? Co to je tam nahoře namalovaný? Tam jsou nějací páni s křidýlkama?
On mi olejíčkem namaloval na čelíčko křížeček!
Mami, proč mi rozepínáš bodynko?
Pane? Maminka mě už včera večer olejíčkem natírala!
Ty, mamko, on mě chce polejt! Já budu křičet!
Pomoc!
On mě vážně polil hlavičku!
Táta mi zapálil tu hezkou velkou svíčku.
A tuto roušku mi dali přes ramínko, to jako že jsem oblečená v bílém.
Tak prý je děda můj kmotr.
Za to, že jsem to všechno vydržela, jsem od dědy dostala zlatý křížek na krk.
To mě baví, dělat "sámpáneček".
Pája má mísu! Ta se má!
Mám vlastní židličku!
Daník za mnou přijel na týden. Musím se dělit o babičku. Ach jo!
Stojím, tak si zatleskám.
Daník mi dělá crrrr na nosánek.
Daníku, to umím taky.
Houpy, houpy, na šnekovi.
Přesunula jsem se do vyšších sfér.
Už si umím na šneka vylézt sama. To mi ani nezatleskáte?
Ale je to věc, ten šnek!
Tam v zrcadle je Pavlínka. (Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit.)
Já mám maňáska.
Pochodují vojáci.
Pokud se vám video nechce spustit, nainstalujte si Adobe Flash Player.
Máma odjela někam na sjezd, a tak zkusím udělat ten prvni samostatný krok. A zbytek si nechám do dalšího dílu
Pokud se vám video nechce spustit, nainstalujte si Adobe Flash Player.
Tak si hraju na sekretářku.
pokračování o tom, jak jsem začala chodit
zpátky na úvodní stranu