A tím to začíná! Člověk si chce jen tak zařvat, aby si provětral plíce ...
... a rodičům vadí, že neslyší vlastního slova, a hned se mě snaží umlčet takovou divnou gumovou věcí, co má připomínat bradavku. Prý se tomu říká dudlík. Je fakt, že když se zrovna tím nedávím, tak se to dudlat dá a dá se u toho i k radosti maminky a tatínka usnout.
Jé, mamka říká, že půjdeme zase ven!
... a jen mě mamka položila do kočárku, hned mě musela umlčet. A já jsem jen chtěla říct, že si připadám „zapadlá jak vlastenec“.
A to už jsme se vrátili domů. Všem připadám v tom pytli tak srandovní, jak jsem v tom ZATÍM utopená. No počkejte! Já vám vyrostu.
Dnes jsme šli na návštěvu k babičce a dědečkovi. Ti si mě hned pochovali, ale pak si mě zamluvil táta, aby si mě taky užil.
A víte, co si o tom myslím já?
No ale, musím si babičku a dědečka dobře prohlídnout!
A taky si u nich zařvu, aby věděli do čeho jdou, když mě chtějí dobrovolně hlídat.
Ale tak mě to řvaní zmáhá, že potom u babičky v náručí usnu.
Tak mi to v kočárku sluší! To jsme se šli s maminkou a tatínkem projít.
Právě jsem se vrátila od babičky a plínečku mi bude tentokrát vyměňovat tatínek.
Ještě se protáhnu a za chvíli už spím.
V dudlání už nemám skoro konkurenci!
Pokud se vám video nechce spustit, nainstalujte si Adobe Flash Player.