Už jsem pěkně těžká a pronesu se. Tak mě máma dala do klokanky k sobě na bříško. Výhled mám hlavně na maminku, ale dá se vykouknout i ven.
Takzvané převlíkando grando: pruhované bodynko, dupačky po Danečkovi a růžový komplet, co mi pletla maminka od tety Jarky.
Jak jsem v klokance a cítím mámu u sebe, tak mě to ukolíbá a já hned spím. Máma mně pak musí přidržovat hlavičku.
A máma mě pak jen položí, už mě nevytahuje z toho šněrování, abych se nevzbudila, a já to nějak dospím.
Zase s mámou dělám "kloky, kloky", čemuž se táta, nevím proč, směje.
A když mám slzy na krajíčku, mamka mi podrží dudlíček a je to hned lepší.
Tak jsem zase usnula.
Ze všeho nejvíc mě baví zrcadlo. Dívám se tam na tu Pavlínku i na tu druhou mamku a připadá mi to děsně legrační.
A když mám zádumčivý výraz v klokance, ...
...tak se na mámu zasměju z autosedačky.
Dnes jsem byla u paní doktorky. Vážím 4720 g a měřím 56 cm.
Zase děláme z mámou "kloky, kloky". Sluníčko svítí, to je krásně.
Ale únava dělá svoje.
Z dalekého severu za mnou přijela babička s dědečkem. Viděla jsem je už jednou, ale to si nepamatuji. Tak si je zas dobře prohlídnu.
pokračování o tom, jak jsem cvičila Vojtovku
zpátky na úvodní stranu