Pavlínka Lipoldová
... se neztratila v bludišti
10. 10. 2010
Dnes jsme vyrazili na stolovou horu Ostaš.
K ostašskému bludišti je to do kopce.
Mami, dívej, jaké jsou tu prožrané skály!
A jít musíme tudy!
Ano, přesně tak. Tudy!
Je to jako na průlezkách.
A tady to začíná!
Terén začíná být náročný.
První překážka překonána.
Mami, my už jsme přes ten balvan vylezli!
Kudy teď?
Hlavně nezabloudit!
Tudy cesta nevede.
Když budeme sledovat značky, ...
... nemůžeme v bludišti zabloudit.
Taťko, šipka jasně říká zabočit doprava.
Taťko, šlapej!
Vždyť je to brnkačka!
Cesta vede nahoru ...
... až do jeskyně.
Pak se kousek vrátíme.
A vydáme se dál do srdce bludiště.
Tady to vede do tunelu.
Ten tunel je úzký.
Ale ne pro mě!
Mami, dívej, vešli jsme se sem i s tátou.
Dokonce jsme se sem vešli všichni tří!
Snad ten východ z bludiště najdeme!
A jsme venku.
Pomůžu tátovi držet ten kámen.
A vydáme se dál.
Cesta vede chvíli i z kopce ...
... pak do schodů ...
... a zase po rovině.
A na požádání přeběhnu lávku jako gymnastka.
Pokud se vám video nechce spustit, nainstalujte si Adobe Flash Player.
A jsme na první vyhlídce.
My a skály.
S mámou jsme vlezli do Čertova auta.
Ale místo čertů tam jsou upíři.
To jsou oni.
A toto je skalní útvar Mohyla smrti.
Ať mě ta lebka nesežere!
A jsem větší než ta skála a basta.
Taťko, dívej, kam jsme vylezli!
Tak jsme vysoko!
Přímo na Frýdlantské vyhlídce.
A všechny skály jsou pod námi.
Teď už nás čeká jen sestup dolů.
A u parkoviště si dám zaslouženou zmrzlinu.
pokračování o tom, jak jsem řezala Bleska
zpátky na úvodní stranu
