To jsem maminčin mazel!
Nefoťte mě pořád svlečenou!
Zatím spokojeně spinkám.
A už jsem se probudila.
Maminka mě přebalí.
Pak přide papáníčko.
Mami, nevím, jestli nebudu chtít ještě.
Řvu předem, tuším, co se bude dít...
... koupání!!!
Pozor! ... Příjde ... jídlo!
Nejsem smutná, jen mám inteligentní přemýšlivý výraz.
Maminka si mě vzala k počítači a dala vedle sebe do autosedačky. Vydržela jsem bez řevu asi 2 minuty a máma pochopila, že chci být jen a jenom u ní v náručí.
A večer už jsem jen řvala a řvala, a tak jsem skončila tady s tím v pusině. No, zas tak špatný to nebylo.
Dnes jsem se vydala poprvé ven (pokud nepočítám krátký převoz z porodnice domů). Nebyla to zrovna žádná romantika, jela jsem na kontrolu k paní doktorce. Zase mě maminka s babičkou nabalily do všeho možného, aby mě u paní doktorky pro změnu úplně svlékly. Paní doktorka mě zvážila a proměřila, no co byste řekli? Už jsem velká holka. Mám 3190 g a 50 cm.
Celou noc jsem spala s maminkou v posteli. A probudily jsme se do krásného slunečného rána.
Dopoledne ještě dospávám, ale už se pomalu probouzím.
A po obědě (k obědu bylo zase mlíko) jsem se vydala na prvni oficiální vycházku.
... takhle v kočárku dělám, že spím, aby maminka měla radost.
... a tady mě veze děda.
pokračování o tom, jak jsem se sžívala s dudlíkem
zpátky na úvodní stranu